Vánoce na řecký způsob
15. 12. 2022
Už 15. listopadu začíná řeckým věřícím 40denní předvánoční půst (Σαρανταήμερο). I když není tak přísný jako ten před Velikonocemi, je rovněž důležitý. Jedná se o období tělesné i duševní přípravy na oslavy Kristova narození. Zakázaná je konzumace masa, mléčných výrobků a vajec, ale až do 17. prosince je možné jíst ryby (kromě střed a pátků, což jsou tradičně přísně postní dny). Poslední týden půstu ale už není povolena ani rybka. A co tedy Řekové jedí? Pochutnávají si na luštěninách, obilovinách, houbách, zeleninových pitách a polévkách, ovoci, sušených plodech apod. Postní období končí v předvečer Vánoc, tj. 24. prosince.
Dalším významným dnem předvánočního období je svátek sv. Mikuláše (Άγιος Νικόλαος). V Řecku Mikuláš nenosí dětem dárky jako u nás, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jednoho z nejoblíbenějších řeckých světců, oslavy probíhají především v kostelech a také ve městech, jichž je patronem a ochráncem, jako je např. Volos v Thessálii či Agios Nikolaos na Krétě. V období kolem 6. prosince se začínají rovněž zdobit vánoční lodě (καραβάκια). Sv. Mikuláš je totiž patronem všech námořníků a Řekové jsou na své námořní kapitány i obyčejné rybáře velmi hrdí. Zejména na ostrovech jsou k vidění lodě, loďky i čluny ozdobené světelnými řetězy. Zvyk se postupem času přenesl i na pevninu, a tak na náměstích velkých měst většinou vedle vánočního stromu stojí i vánoční loď. Nasvícené lodě navozují kouzelnou vánoční atmosféru a jsou samozřejmě i velkou turistickou atrakcí. A nazdobené loďky byste našli i v řeckých domácnostech, třeba v papírové podobě. Stromečky se totiž v Řecku zdobí až od 30. letech 19. století. Tento zvyk sem přinesl první řecký král Ota I., který pocházel z Bavorska. Zpočátku byly vánoční stromečky výsadou urozených a bohatých městských rodin, po druhé světové válce se však rozšířily po celém Řecku a dnes si už jen málokdo dokáže představit Vánoce bez vánoční jedličky, ať už živé či umělé. Ten nejokázalejší řecký vánoční strom stojí tradičně na náměstí Syntagma v Aténách. Řeckou obdobou našich vánočních trhů jsou nejrůznější tematické parky a vánoční vesničky s atrakcemi pro malé i velké a bohatým kulturním programem. Mezi nejznámější patří park v aténském areálu Technopolis s anglickým názvem The Christmas Factory, dále Mlýn skřítků v thessálké Trikale či Snová vesnička v severořeckém městě Drama.
Α jaké jsou řecké vánoční gastronomické speciality? I zde se samozřejmě před Vánocemi peče cukroví. Na slavnostním stole nesmí chybět zejména dva druhy: melomakarona a kourambiedes. Melomakarona (μελομακάρονα) mají tvar malého vajíčka a jejich hlavními ingrediencemi jsou vlašské ořechy, skořice, hřebíček, pomerančová šťáva a především med, který byl ve starověkém Řecku symbolem hojnosti a prosperity. Namáčení v medové lázni dodá cukrovince měkkost a vláčnost, takže se každé sousto krásně rozpustí v ústech a poskytne vám jedinečný chuťový zážitek. Kourambiedes (κουραμπιέδες) je křehké cukroví z mandlí připomínající naše vanilkové rohlíčky. V Řecku se tradičně peče o zvláštních příležitostech, jako jsou svatby či křtiny, a dále právě na Vánoce. V předvečer Vánoc řecké hospodyňky tradičně připravují tzv. Kristův chléb (Χριστόψωμο). Tato „vánočka“ je plná ořechů, mandlí, rozinek, sezamu, skořice a dalších přísad. Její kouzlo spočívá nejen v chuti, ale i ve zdobení. Z většiny těsta se udělá bochník, ze zbytku proužky na křížek, který se položí nahoru. Na zbytek plochy se poté buď nakreslí vidličkou či nožem nejrůznější tvary (rostliny, plody, zvířata, lodě, předměty v domácnosti), nebo se tyto tvary poskládají z oříšků a rozinek. Kristův chléb je vyjádřením víry a životního stylu každé rodiny, a tak platí: co kus, to originál!
Co jedí Řekové 25. prosince? Po 40denním půstu samozřejmě maso. Ti, co dodržují tradice, si dají vepřové. Těsně před Vánocemi bylo totiž zvykem pořádat zabíjačky, maso se zpracovalo a poprvé si na něm Řekové pochutnávali právě na Vánoce. Pro každý region je typický trochu jiný způsob přípravy, někde se vepřové připravuje se zeleninou (nejčastěji s celerem), jinde se peče s bramborami v troubě nebo opéká na rožni. V současné době už ale mnoho Řeků dává před tradičním vepřovým přednost nadívané krůtě – tento zvyk sem připutoval ze západu a dobře se ujal. Hlavní chod často doplňují plněné zelné listy, klobásky a nejrůznější pity se špenátem, sýrem, mletým masem, cibulí apod.
K Vánocům nerozlučně patří i koleda a koledy (κάλαντα). V Řecku chodí na koledu především děti na venkově, a to hned dvakrát: den před Vánocemi (24. prosince) a den před Novým rokem (31. prosince). Obejdou sousedy, zastaví se i v místním obchodě či kavárně. Prostřednictvím tradičních koled, které mají nespočet regionálních obměn, vyprávějí příběh o narození Ježíška, resp. dají sbohem končícímu kalendářnímu roku a přivítají ten nadcházející. Nedílnou součástí vybavení malých koledníků je triangl, který jejich vyprávění doprovází. Za svůj výkon dostanou sladkosti i nějaké ty drobné. Kromě tradičních místních koled Řeckem samozřejmě zní i řecké verze celosvětově oblíbených vánočních písní, jako je Tichá noc, Bílé Vánoce, Rolničky.
A slyšeli jste už někdy o řeckých čertech? Říká se jim kalikantzaři (καλικάντζαροι), po většinu roku žijí v podzemí, ale právě ve vánočním období podsvětí opouštějí a pohybují se po zemi. Hlavní činností těchto „šotků“ je škodit lidem a jejich domovům. Vyznačují se černou kůží, velkými zuby, drápy, kopyty a jinými zvířecími rysy. Jsou náchylní na světlo a oheň, proto se v řeckých domácnostech na obranu proti nim zapalují svíčky a plápolá oheň v krbu. Domov před nimi ochrání také kropení pokojů svěcenou vodou, vyvěšení kříže či cedníků na oknech a dveřích. Kalikantzaři jsou tedy „ti zlí“. A kdo je „ten dobrý“? No přece Svatý Vasil (Άγιος Βασίλης). V řecké lidové kultuře se ztotožňuje se svatým Basileiem Velikým, spisovatelem a teologem, který pomáhal chudým a potřebným, a ve východní církvi patří k nejuctívanějším světcům. V současné kultuře se ztotožňuje s americkým Santa Clausem či ruským Dědou Mrázem a nosí dětem dárky. Děti je najdou buď pod stromečkem, nebo ve vánoční punčoše. Ale pozor: tradičně až na Nový rok! Pravdou ale je, že mnozí Řekové opět převzali tradici ze západu a alespoň část dárků si dávají už 25. prosince.
Nový rok si snad žádný Řek nedokáže představit bez dvou věcí: granátového jablka a vasilopity. Granátové jablko (ρόδι) tradičně symbolizuje štěstí, hojnost, plodnost, bohatství a často už od Vánoc visí na vstupních dveřích řeckých domů. První den v roce se podle tradice na prahu rozdupne pravou nohou, aby domov zaplavilo zdravím, štěstím, láskou a v neposlední řadě i penězi. Čím více zrníček, tím větší štěstí. Vasilopita (βασιλόπιτα) je tradiční sladký novoroční koláč, který se v řeckých rodinách krájí hned po silvestrovské půlnoci. V moučníku je schovaná mince (dříve bývala zlatá, poté stříbrná a dnes je to obyčejná mince zabalená do alobalu) a kdo ji ve své porci najde, toho bude po celý rok provázet štěstí. Vasilopita v Řecku představuje vrchol společenského novoročního i ponovoročního života. Krájí se totiž nejen v domácnostech, ale i na nejrůznějších akcích, firemních večírcích, úřadech, kancelářích… a to klidně až do poloviny února. Řecké Vánoce oficiálně končí 6. ledna svátkem zvaným Bohozjevení (Θεοφάνια). Jedná se o jeden z velkých svátků liturgického roku, kdy si věřící připomínají Ježíšův křest v řece Jordán. Po celém Řecku se konají venkovní mše se svěcením vod a místo tří králů, na které jsme v tento den zvyklí i nás, zde narazíte na otužilce. Ti loví pro štěstí dřevěný kříž, který kněz poté co požehná vodám, hodí do ledového moře, řeky či jezera. Šťastlivec, který kříž vyloví, získá speciální požehnání pro celý nadcházející rok.
15. 12. 2022