3 řecké dezerty, které stojí za hřích

1. Galaktoboureko (Γαλακτομπούρεκο)

Pokud máte rádi krémové či pudingové dezerty, galaktoboureko si určitě zamilujete. Mléčný dezert (gala znamená v řečtině mléko) z krupice v tenkém listovém těstě zvaném filo politý medovým sirupem je jedním z nejznámějších řeckých zákusků. Náplň může (ale nemusí) mít příchuť vanilky, pomeranče, citronu či růže a na rozdíl od francouzských řezů mille-feuille, kterým se tato řecká pochoutka možná vzdáleně podobá, se krém nepřidává až po upečení, ale peče se od začátku na plechu spolu s těstem. 

Existuje spousta receptů a regionálních variant galaktoboureka a kromě Řecka na něj můžete snadno narazit třeba i v Albánii, Turecku či Sýrii.

2. Loukoumades (Λουκουμάδες)

Malé medové koblížky smažené dozlatova připravují řecké a kyperské hospodyňky tradičně v době půstu a o významných církevních svátcích, typicky např. 6. ledna na svátek Theofania, kdy si věřící připomínají Ježíšův křest v řece Jordán (někde je v tento den dokonce zvykem hodit několik koblížků i na střechu domu, aby se od něj drželi dál zlí duchové). Kromě toho se ale jedná i o oblíbený „street food“ – stánky s loukoumades najdete během letní sezony v nejednom turistickém letovisku a nechybí ani při nejrůznějších poutích či oslavách. 

Loukoumades jsou křupavé na povrchu, vláčné a nadýchané uvnitř, v základní variantě přelité medem či medovým sirupem a posypané nasekanými vlašskými ořechy a skořicí. Často si je ale můžete objednat třeba i s kopečkem zmrzliny nebo polité čokoládou, fantazii se meze nekladou. Na ulici vám porci naservírují do papírového kornoutu nebo krabičky a jednotlivé koblížky se napichují párátkem.

3. Sfakiani pita (Σφακιανή πίτα)

Co dělá pita v dezertech? Není pita jako pita a do této placky se gyros rozhodně nebalí! Pita je totiž v řečtině i označení pro koláč, slaný či sladký. Tento pochází z Kréty, konkrétně z hornatého a drsného kraje na jihozápadě ostrova, z místa zvaného Chora Sfakion či zkráceně Sfakia. Do těsta se kromě mouky, olivového oleje, vody a špetky soli přidává i nezbytný panák krétské pálenky rakia, náplň tenkého a křupavého koláče zase tvoří místní sýr mizithra (syrovátkový ovčí nebo kozí sýr podobný např. italské ricottě). Koláč se podává hojně přelitý medem, může být posypaný ořechy a domorodci jej nezapíjí ničím jiným než opět rakií :-) 

Traduje se, že když německý klasický filolog a jazykovědec Michael Deffner během své návštěvy Kréty v roce 1919 tento dezert ochutnal, prohlásil: „To je ale vskutku nebeská pochoutka! Žádný král na světě nikdy neochutnal takhle vynikající koláč!“