Atény: buď je miluješ, nebo nenávidíš

Už jen při pohledu na stálou připomínku zlatých časů starověkého Řecka se Vám zatají dech. Návštěva symbolu Atén je zkrátka nutnost, ale jak to jen udělat, když nechcete trávit hodiny ve frontě na vstupenky a nahoře se mačkat s ostatními, kteří Vám navíc při snaze o pár kvalitních fotografií neustále lezou do záběru? Moje rada zní: nikdy nechoďte na Akropoli dopoledne, v době turistické špičky! Zkuste raději pozdní odpoledne, kolem 16-17 hodiny, kdy je většina turistických autobusů už dávno pryč. Vstupenky si zajistěte předem přes internet (20 euro v hlavní sezóně, od listopadu do března 10 euro, www.etickets.tap.gr) a vyhněte se hlavní vstupní bráně – o mnoho méně frekventovaný vchod do areálu se nachází u Dionýsova divadla. A teď už Vám nic nebrání v klidu si prozkoumat a na fotografie zvěčnit Propylaje, menší chrám Atény Niké, Erechteion s kopiemi proslulých karyatid (jejich originály najdete v Novém muzeu Akropole na opačné straně ulice Dionysiou Areopagitou) a samozřejmě Parthenon, jednu z nejkrásnějších staveb, jaké kdy člověk postavil.

Když se Vám v Aténách zasteskne po typické ostrovní architektuře, kvetoucích buganvíliích, úzkých cestičkách nebo spících kočkách v romantických zákoutích, zamiřte do malebné vesničky uvnitř tepajícího velkoměsta zvané Anafiotika. Najdete ji mezi skalnatým výběžkem Akropole a čtvrtí Plaka. Mezi vápnem nabílenými domky s modrými dveřmi a okenicemi si budete připadat jako na Kykladech… Přirovnání není zdaleka náhodné – první obyvatelé Anafiotiky totiž pocházeli právě z kykladského ostrova Anafi. Volně navazující čtvrť Plaka je pak ideálním místem, kde svlažit hrdlo nebo si vychutnat odpolední kávu. Z množství kavárniček doporučuji ty v místě zvaném „Plaka Stairs“ – za mě jedno z nejfotogeničtějších míst Atén vůbec!

Po povinné zastávce na nejrušnějším aténském náměstí Syntagma, kde vždy v celou hodinu probíhá před Parlamentem výměna Evzonů, tj. čestné stráže u hrobu neznámého vojína (na slavnostní variantu rituálu natrefíte každou neděli v 11 hodin), Vám možná přijde vhod trocha zeleně. Dokonalou oázu klidu stranou městského ruchu najdete hned vedle budovy Parlamentu. Vysoké palmy, mramorové sochy, vodotrysky, a dokonce i jezírko s želvami jsou oblíbené mezi běžci, maminkami s dětmi i staříky, kteří si sem chodí přečíst své noviny. Zde se můžete na chvíli ukrýt před sluncem i nadechnout před dalším poznáváním Atén.

Z několika aténských pahorků je Lykavittos mým nejoblíbenějším. Se svou nadmořskou výškou 277 metrů je nejvyšším kopcem v Aténách a je z něj unikátní výhled na celé město. Nejkrásnější pohled se otevírá směrem na Akropoli a za jasného počasí odtud můžete dohlédnout až na ostrov Aegina v Sarónském zálivu. Na Lykavittos se dostanete pěšky (počítejte s poměrně prudkým výstupem a množstvím schodů), nebo je možné využít kabinovou lanovku z ulice Ploutarchou. Jízda trvá cca 3 minuty a stojí 7 euro obousměrně. Doporučuji však využít pouze cestu nahoru, dolů již pohodlně sejdete pěšky úzkou stezkou vinoucí se borovicovými a cypřišovými háji. Cestou navíc objevíte spoustu míst přímo vybízejících k fotografování. Vzhledem k tomu, že většina turistických průvodců doporučuje navštívit Lykavittos večer v době západu slunce a bývá zde tedy touto dobou logicky přeplněno, radím Vám vypravit se sem třeba hned po ránu. Na vrcholku najdete kapli sv. Jiří a restauraci s kavárnou. Na druhé straně kopce se nachází divadlo pod širým nebem, kde se v létě konají ty největší aténské koncerty klasické i populární hudby.

Z poměrně zanedbané změti zchátralých domů a ulic s nejrůznějšími řemeslnými dílnami se v posledních letech vyklubala velmi příjemná čtvrť s restauracemi, tradičními taverničkami, kavárnami a bary. Oproti sousednímu známému, turistickému a někdy dost chaotickému Monastiraki je Psyrri milým a autentickým místem vybízejícím k posezení i nákupům. Malé obchůdky, často zdobené graffiti, lákají na ručně vyráběné zboží a netradiční dekorace. Tato oblast hraje prim i co se nočního života týká – mnohé podniky zde nabízejí živou hudbu včetně tradičního řeckého blues zvaného rembetiko. Nenechte se odradit na první pohled poměrně alternativním rázem této čtvrti, jsem přesvědčená, že Vás nakonec nadchne úplně stejně jako nadchla i mě! V sousedství Psyrri doporučuji navštívit tradiční tržnici Varvakeios s bohatou nabídkou čerstvého ovoce, zeleniny, masa, ryb i mořských plodů.  A pokud jste stejně jako já na sladké, nesmíte opomenout nedalekou kavárnu Krinos na ulici Aiolou – tento podnik založený ve 20. letech 20. století je nejstarším aténských výrobcem tradiční pochoutky zvané loukoumades. Malé koblížky zalité sirupem a posypané skořicí a oříšky spolu s šálkem tradiční řecké kávy Vás zaručeně dostanou!

Zastavme se na chvíli u tématu gastronomické scény Atén. Láska prochází žaludkem a platí to i u cestování. A tak abyste si Atény mohli opravdu zamilovat, musíte se tu i dobře najíst. To znamená vyhnout se předraženým turistickým restauracím často nevalné kvality, a naopak objevit nějakou tradiční zastrčenou tavernu, kam chodí hlavně místní. V centru Atén celkem oříšek. Proto pro Vás mám vyzkoušený tip na taverny v okolí stanice metra Kerameikos, nedaleko nejvýznamnější nekropole města nesoucí stejný název. Přestože se nacházíte ještě v naprosté blízkosti historického centra Atén, charakter podniků ve čtvrti Gazi, někdy nazývané též Technopolis, je už odlišný – žádní odchytávači hostů na ulici a meníčka v několika světových jazycích. V postranních uličkách po pravé straně při východu z metra najdete opravdové skvosty, kde ochutnáte tradiční řecká jídla za běžné ceny bez turistické přirážky. Vyzkoušejte třeba tavernu Gazochori s příjemným interiérem a domácí kuchyní nebo Anixi para tetarto (vchod do obou je z ulice Dekeleon), kde stačí objednat si pití a pak už se jen těšit na to, co Vám kuchař připraví za speciality. Obdržíte několik talířků s pokrmy ladícími k Vámi vybranému vínu, pivu či ouzu a můžete si být jistí čerstvostí a kvalitou použitých surovin. Tento způsob stravování Řekové nazývají „meze“ a patří zde k nejoblíbenějším. Při troše štěstí můžete v obou zmíněných podnicích natrefit i na živou hudbu.