Zpět na blog

Syros: kykladská první dáma

01. 09. 2023

Možná není tím úplně prvním ostrovem, který vás v souvislosti s Kykladami napadne, a přesto je jeho hlavní město Ermoupoli zároveň správním střediskem celého kykladského souostroví, kulturní Mekkou regionu a jedním z nejkrásnějších měst celého Řecka. Ostrov Syros toho nabízí opravdu hodně, od elegantních nákupních tříd a honosných šlechtických sídel, přes významné kostely, vyhlášené restaurace, plážové bary až po malebné uličky, ve kterých se zastavil čas, skryté zátoky, větrné mlýny a samozřejmě tradiční taverny a kavárny, kde ochutnáte ty pravé místní speciality. Ostrov je hodně kopcovitý, během procházek tu zdoláte velké množství schodů, takže dobré boty s sebou a vyrážíme!

Ostrov s rozlohou 84 km2 byl osídlený už ve 3. tisíciletí před Kristem. Stal se jedním z center kykladské kultury, následně se dostal pod vliv minojské i mykénské civilizace. Později spadal pod Římskou a Byzantskou říši. Ve 13. století jej ovládli Benátčané, kteří na Syros přinesli římskokatolické vyznání. Katolickou víru si obyvatelé ostrova udrželi i za turecké nadvlády a římskokatolická diecéze tu existuje dodnes. Katolické kostely se hrdě tyčí v sousedství těch pravoslavných, obě komunity zde žijí vedle sebe a díky výjimce udělené papežem dokonce slaví Velikonoce společně v jednom termínu. Pravoslavnou církev sem mimochodem přinesli až během Řecké války za nezávislost uprchlíci z Malé Asie, kteří se sem uchýlili před Turky, a založili město Ermoupoli. Díky nim zažil ostrov v 19. století obrovský ekonomický a kulturní rozmach, o čemž dodnes svědčí přístav s historickými doky, impozantní vily tehdejší aristokracie, majestátní radnice anebo zmenšená kopie milánské opery La Scala v centru hlavního města. Dnes je ostrov oblíbenou turistickou destinací, a to především mezi Řeky samotnými. Má dobré lodní spojení s pevninou i s mnoha dalšími ostrovy, nachází se zde i malé letiště pro vnitrostátní lety. Dobře tu funguje veřejná doprava a městskými autobusy se v rámci Ermoupoli a Ano Syros svezete dokonce úplně zdarma.

Ermoupoli

Hermovo město patří ke klenotům řecké ostrovní architektury. Je vystavěno mezi dvěma kopci, na jejichž vrcholcích proti sobě stojí dva kostely (pravoslavný a katolický) a západoevropský neoklasicismus se tu snoubí s prvky tradiční kykladské architektury.  Centrem dění je rozsáhlé náměstí Miaouli, dlážděné mramorem. Prostoru dominuje okázalá budova radnice z let 1876-1889 - vůbec největší radnice v celém Řecku! Jejím autorem je německý architekt v řeckých službách Ernst Moritz Theodor Ziller, k jehož dalším stavbám patří např. nový královský palác, fontána na náměstí Syntagma, budovy Akademie a Řecké národní banky v Aténách. Radnice, do které se vchází po majestátním mramorovém schodišti, dodnes slouží svému účelu a je tím pádem volně přístupná i zvědavým turistům. Budova zastřešuje rovněž malé archeologické muzeum. Mramorová socha před radnicí patří řeckému hrdinovi, admirálu Miaoulisovi, po kterém je celé náměstí pojmenováno. Okolní budovy (Historický archiv, Městská knihovna, budova kina aj.) vznikly v polovině 19. století podle italských vzorů. Ve stinných podloubích můžete spolu s místními relaxovat u dobré kávy nebo večerního drinku a pozorovat dění kolem.

Místní raritou je historické divadlo Apollon, postavené v letech 1862-1864 jako první řecký operní sál. Na první pohled se jedná o zmenšeninu milánské La Scaly. Kromě ní se ale autoři inspirovali i dalšími italskými divadelními domy (v Neapoli, Florencii a Castelfranco). Budova i dnes hostí divadelní představení a další kulturní akce. V horním patře je umístěna menší expozice o její historii včetně osobních předmětů herců a pěvců, kteří tu v minulosti působili.

Od Apollonova divadla je to už jen pár kroků do noblesní čtvrti zvané Vaporia. Toto mimořádně fotogenické místo při skalnatém pobřeží si pro svá reprezentativní sídla v 19. století zvolili bohatí námořní kapitáni, majitelé textilních továren, obchodníci či bankéři. Mnohé z těchto paláců se dnes rekonstruují na luxusní bary, restaurace a butikové hotely. V této části města stojí i jeden ze symbolů ostrova Syros, pravoslavný chrám sv. Mikuláše, s charakteristickou blankytně modrou kupolí. Postaven byl v letech 1848-1870 a uvnitř můžete obdivovat zlatou výzdobu, křišťálové lustry a okázalý ikonostas. Dalším pravoslavným kostelem, který určitě stojí v Ermoupoli za návštěvu, je chrám Zesnutí Bohorodičky z let 1826-1829. Tato trojlodní bazilika totiž ukrývá poklad nevyčíslitelné hodnoty – originál ikony Zesnutí Bohorodičky z roku 1562, jehož autorem je slavný krétský malíř Domenikos Theotokopoulos, známý po celém světě jako El Greco.

Při procházce městem je prakticky nemožné vyhnout se rušné pobřežní třídě s obchody, bankami, kavárnami, tavernami, přístavem či historickými doky Neorion, které jsou stále v provozu, ačkoliv se jedná o nejstarší loděnici v Řecku. Přístav Ermoupoli byl totiž v 19. století největším a nejvýznamnějším řeckým přístavem a důležitou zastávkou pro nákladní lodě, které zde doplňovaly zásoby uhlí. Tuto roli po něm převzal Pireus až po masivním nástupu páry do námořní dopravy.

Bohatou průmyslovou minulost města připomíná i Průmyslové muzeum založené v roce 2000, mezi jehož exponáty najdete i Enfield 8000, první řecký elektromobil, který předběhl svou dobu. Vůz v roce 1966 vyrobila britská automobilka Enfield Automotive, vlastněná řeckým rejdařem a miliardářem Jannisem Goulandrisem. Ten v roce 1973 přesunul výrobu právě na ostrov Syros, kde vzniklo celkem 120 těchto autíček. V Řecku se ale vůz paradoxně nikdy neprodával, protože auto nesplňovalo místní předpisy, které nebyly na elektromobily připraveny.

Ano Syros

Nad Ermoupoli se na svahu kopce rozprostírá tzv. Horní Syros. Jedná se o místo plné malebných uliček, kouzelných zákoutí, bělostných schodišť, barevných květináčů a dechberoucích výhledů. Zde na vás dýchne ta pravá kykladská atmosféra. Přes den působí Ano Syros ospalým dojmem, stejně jako kočky vyhřívající se na zápražích malých domků natěsnaných jeden na druhém. Večer, kdy otvírá většina barů a restaurací, ale ožívá. Z mnoha podniků se line podmanivá hudba rembetiko, někdy označovaná jako řecký blues. Písně vypráví o smutku, žalu, bídě, životě v bezpráví, ale i o lásce. Doprovází je tradiční strunný nástroj bouzouki nebo jeho zmenšená varianta baglamas. Jedním z nejrespektovanějších a nejpopulárnějších představitelů žánru byl Markos Vamvakaris, který se v roce 1905 narodil právě zde, v Ano Syros. Při proplétání se úzkými uličkami určitě narazíte na jeho bustu, muzeum a neschováte se ani před jeho nejslavnější písní Frankosyriani vyprávějící o lásce ke katolické dívce ze Syrosu. Mimochodem, hlavním katolickým kostelem ostrova je opevněná katedrála sv. Jiří, která se tyčí až na samém vrcholu Ano Syros. Doporučuji se sem vyškrábat nejen kvůli kostelu samotnému, ale protože zde budete mít okolní kykladské ostrovy jako na dlani!

Pláže

Na Syrosu nepřijdou samozřejmě zkrátka ani milovníci plážových radovánek. Nejkrásnější pláže se nacházejí v jižní, jihozápadní a západní části ostrova. Většina je písečná a organizovaná. Využít můžete služeb početných plážových barů, nebo si rozprostřít vlastní osušku do stínu tamaryšků či pod veřejné slunečníky, které poskytuje ostrov Syros svým návštěvníkům zdarma. Mezi nejnavštěvovanější pláže patří Azolimnos, Vari, Achladi, Megas Gialos, Komito, Agathopes, Poseidonia (sem se za odpočinkem u moře jezdilo už v 19. století, o čemž svědčí chátrající vily s velkými zahradami, z nichž některé se nyní rekonstruují),  Foinikas (s malým rybářským přístavem a hezkou marinou pro jachty), Galissas (vychutnejte si výhled na letovisko a pláž hezky z výšky od kapličky Agia Pakous, ideálně při západu slunce) a Kini (zde je možné nasednout na lodní taxi a vydat se objevovat i jinak obtížně přístupné pláže v severozápadní části ostrova).

Místní produkty

A co si ze Syrosu přivézt? Tradiční místní sladkostí je loukoumi – želé ochucené např. růžovým, citrusovým či mastichovým aroma, nakrájené na kostky a obalené v moučkovém cukru. Techniku výroby na ostrov přivezli v 19. století Řekové z Malé Asie a ostrova Chios a recepty se dědí z generace na generaci. V Ermoupoli existuje hned několik rodinných firem (Leivadaras, Korres, Denaxas aj.), které se výrobou loukoumi zabývají. A většinou spolu s ním připravují i další sladkou pochoutku, která je pro Syros charakteristická - oplatku plněnou krémem, které se říká chalvadopita. Vyrábí se z mouky, místního medu, mandlí, vaječných bílků, vanilky a cukru. Že vás na sladké moc neužije? Nevadí! Poslední specialitou, na kterou zde rovněž narazíte úplně všude, je sýr San Michali. Vyrábí se pouze na dvou místech, je pikantní, má lehce oříškovou příchuť a figuruje v předkrmové nabídce snad všech místních restaurací a taveren.

01. 09. 2023

Zpět na blog